Novinky v robotice a STEM - květen 2026

Humanoidi v běžném provozu, ne na pódiu

Po dubnu, kdy šlo hlavně o výrobní kapacity a čísla kusů, byl květen měsícem, kdy se humanoidní roboti začali objevovat v místech, kde je běžný člověk může fyzicky potkat — na letišti, ve skladu, v tréninkovém videu. K tomu jeden zajímavý senzor a jeden nástroj, který dělá z robota hračku i pro lidi bez jediné řádky napsaného kódu.

Výzkum a průmysl

Japan Airlines v květnu spustily zhruba tříletou zkoušku nasazení humanoidních robotů na letišti Haneda v Tokiu, a to ve spolupráci s firmou GMO AI & Robotics.¹ Zatím jde jen o dva roboty, kteří na ploše přesouvají přepravní kontejnery a obsluhují mechanické páky, kterými se náklad na paletách zajišťuje — tedy fyzicky náročné, opakující se úkoly na ploše letiště, kde JAL Ground Service dnes zaměstnává kolem 4000 lidí pozemního personálu.¹ Cílem zkoušky je postupně přes AI integraci rozšířit repertoár robotů i na nakládku zavazadel nebo úklid kabiny, a hlavním motivem celého projektu je nedostatek pracovníků v pozemní obsluze japonských letišť.¹ Je to první podobný pokus na japonském letišti a přesně ten typ nasazení, kde humanoidní tvar dává praktický smysl — robot pracuje v prostředí navrženém pro lidi, bez nutnosti přestavovat letištní infrastrukturu.

Druhou zprávou byl přechod londýnské firmy Humanoid (nezaměňovat s Hexagon Robotics, o kterém jsme psali v dubnu v souvislosti se Schaefflerem) od zkoušky k sériové výrobě. Firma 21. května oznámila partnerství s Boschem, které navazuje na úspěšný test z března 2026 v logistickém centru v německém Bühlu — tam robot HMND 01 autonomně přendal krabice z pásu na vozík, a to v pěti různých velikostech s různým půdorysem, výškou i hmotností.² Bosch se nyní stává smluvním výrobcem a bude firmě pomáhat s návrhem hardwaru, výrobou, dodavatelským řetězcem i optimalizací nákladů.² Ve stejném oznámení Humanoid potvrdil i samostatnou dohodu se Schaefflerem o nasazení „čtyřciferného počtu" kolových robotů v jeho továrnách do roku 2032, s prvním nasazením v Německu už do konce roku 2026 — je zajímavé, že Schaeffler si tak v jednom roce zajistil dva různé humanoidní dodavatele (Hexagon i Humanoid), zjevně jako pojistku, kdyby jeden z přístupů nezafungoval podle plánu.²

Třetí položkou je nový model pro robotickou manipulaci od startupu Genesis AI, představený 6. května pod označením GENE-26.5.³ Klíčová je tu ale spíš metoda sběru dat než samotný model: firma k tomu vyvinula rukavici s hmatovými senzory, která mapuje pohyb lidské ruky 1:1 na robotickou ruku stejné stavby, takže se dá zaznamenávat trénovací data přímo z běžné lidské manipulace, ne z pomalého a drahého dálkového ovládání robota.³ Podle firmy je tenhle hardware stokrát levnější než srovnatelná řešení a přináší pětkrát efektivnější sběr dat než klasická teleoperace.³ Robot na ukázkách vařil dvacetikrokový recept, skládal Rubikovu kostku nebo hrál na klavír — tedy úkoly vybrané záměrně tak, aby ukázaly jemnou motoriku, ne jen hrubou sílu úchopu.³

Software a nástroje

Hugging Face 6. května spustil pro svého otevřeného stolního robota Reachy Mini agentní „obchod s aplikacemi" — přes 200 aplikací od více než 150 přispěvatelů, z nichž řada nemá s robotikou ani programováním žádnou předchozí zkušenost.⁴ Princip je jednoduchý: uživatel popíše v běžné řeči, co má robot dělat, a AI agent (na výběr je několik modelů) kód sám napíše, otestuje v simulaci a nahraje do robota.⁴ Firma k projektu uvádí konkrétní příklad — 78letý facilitátor bez zkušeností s programováním si takhle vytvořil hlasem ovládaného AI asistenta pro vedení skupinových setkání, s vlastními osobnostními režimy a rozpoznáváním účastníků.⁴ Všechny aplikace jsou na Hugging Face Hub jako otevřený, forkovatelný kód — hardware, software i jednotlivé aplikace jsou tedy otevřené v celém řetězci, což z Reachy Mini dělá zajímavou platformu i pro školní kroužky, které chtějí robota programovat, ale nechtějí začínat od nuly s roboticky specifickým softwarem.⁴

Hardware a součástky

Firma Ouster 4. května vypustila rodinu lidarových senzorů REV8, postavenou na nové generaci vlastního křemíkového čipu L4 — podle výrobce jde o první sériově vyráběný lidar se skutečně barevným (ne jen odstínovaným) obrazem, tedy se senzorem, který v jednom průchodu spojuje barevná obrazová data s přesným měřením vzdálenosti.⁵ Čip L4 zvládá zpracovat až 10,4 milionu bodů za sekundu s frekvencí měření 40 kHz a pikosekundovou přesností časování, k dispozici je varianta se 128 kanály i výkonnější 256kanálová verze L4 Max.⁵ Pro robotiku je klíčové hlavně to sloučení barvy a hloubky v jednom senzoru — ušetří to výpočetní výkon, který by jinak robot musel věnovat spojování dat ze dvou oddělených senzorů (kamery a lidaru) do jedné mapy okolí.⁵

Krátce z Česka

O víkendu 9.–10. května ožilo pražské Výstaviště festivalem Maker Faire Prague, jehož součástí bylo i velké jarní finále Robosoutěže pořádané FEL ČVUT.⁶ Do jarního ročníku se přihlásilo rekordních 153 týmů základních škol, z nichž 130 prošlo dubnovými předkoly a nejlepších 16 postoupilo do nedělního superfinále v Křižíkově pavilonu E.⁶ Úkolem bylo za 90 sekund přesunout barevné dílky do vyznačených zón a poskládat z nich čtverce 4×4 stejné barvy; zvítězil tým STV z pražské DDM Stanice techniků Vyšehrad (Aaron Agulár, Lukáš Hrdina a Martin Mandera), druhé místo obsadili Gyrořízci a třetí T.N.T.⁶ Tým „Řízek" z Jiráskova gymnázia v Náchodě, který jsme sledovali už v dubnovém vydání po postupu ze 4. místa v regionálním kole, se v celostátní konkurenci umístil na pěkném 9. místě ze 153 přihlášených týmů — i po technických potížích, kdy se robot v běhu několikrát zasekl.⁷ Je to přesně ten typ výsledku, který ukazuje, že úspěch v takové soutěži nestojí na tom, aby robot fungoval napoprvé doma, ale na tom, jak tým zvládne, když nefunguje na place.

Citovaná díla